ČTVERO NEŠVARŮ KOMUNÁLNÍCH VOLEB
Komunální volby jsou za dveřmi a budou pestré jako vždy. Představitelé měst a obcí se stabilně těší poměrně široké důvěře veřejnosti, ale to neznamená, že je všechno zalité sluncem. Dokonce by se dalo říct, že se nám tu rozšířily takové nešvary. Pojďme si je stručně pojmenovat.
❌ PROKLETÉ KŘÍŽKY
Není nic nového, že volebnímu systému v komunálních volbách voliči nerozumějí – ba co hůře, oni si často myslejí, že mu rozumějí, a on přitom funguje jinak (což fakt spravedlnosti volebního mechanismu neprospívá). NE, NEVOLÍTE KONKRÉTNÍ JEDNOTLIVCE. Když dáte křížek nějakému konkrétnímu kandidátovi, NENÍ to hlas pro toho kandidáta – započítá se to jako hlas pro tu stranu. Čím víc dostane strana celkem hlasů, tím víc dostane mandátů. Teprve následně, ve druhé fázi, kdy se přidělují mandáty konkrétním kandidátům, MŮŽE křížek zvýhodnit v rámci strany daného kandidáta, ale vzhledem k celkem vysoké desetiprocentní hranici taky vůbec nemusí – proto ten váš křížek dost možná pomůže k zisku mandátu vůbec ne tomu člověku, kterého jste křížkovali, ale někomu nad ním, koho třeba nemůžete vystát. Navíc se nikdy nedozvíte, kolik jednotlivých křížků ten člověk dostal a kolik mu jich bylo jenom automaticky přiděleno jako podíl z velkého křížku (takže když média nebo kandidáti skloňují, kolik kdo dostal preferenčních hlasů, říkají pěkný nesmysl).
A ten nešvar? Nemyslím tím srozumitelnost systému pro běžného voliče, ale to, že místo vysvětlování se stále obrovské množství veřejně činných lidí podílí na mystifikaci. Léta letoucí se ten volební mechanismus vysvětluje horem pádem, ale stejně pořád dokola vidím videa pro voliče, která to vysvětlují nesprávně. Ze strany úctyhodných osobností s jistou mírou sledovanosti je časté třeba vyjadřování podpory konkrétním lidem, případně doporučení, že je nejlepší rozdávat křížky napříč kandidátky – ale nezlobte se na mne, pokud to nedoprovodíte vysvětlením, že tímto dáváte hlasy VŽDY oněm kandidátkám jako celku a TEPRVE DRUHOTNĚ MOŽNÁ daným kandidátům, tak voliče matete. A je celkem jedno, jestli to děláte z neznalosti nebo jako záměrnou manipulaci.
Pokud máte nějaký hlas ve veřejném prostoru, máte i odpovědnost voliče neklamat a nepodílet se na mystifikaci.
🎰 KALKULAČKY A ŽEBŘÍČKY
Jako nástroj na interaktivní seznamování voličů s programem kandidujících stran ve vzájemném porovnání je to skvělé a pro vyjádření blízkosti k vlastním názorům to může být užitečné – ale pod názvem „kalkulačka“, který jenom podtrhuje to házení údajně exaktních výsledků vyjádřených v procentech, je to pustý klam. Když vám ukáže, že shodu se stranou XY máte ve výši 88 %, tak to prosím pěkně reálně znamená, že ŽÁDNOU TAKOVOU SHODU se stranou XY nemáte. Shodu máte jen a pouze v otázkách, které byly zcela náhodně do dané kalkulačky zvoleny, navíc ještě zásadně deformovaných redukcí na binární alternativy ANO/NE, a kdyby tam byly otázky jiné, klidně vám to vyjde o desítky procent jinak. Otázky často vůbec nepokrývají reprezentativně všechna témata a některé jsou formulovány úplně pitomě a je z nich vidět, že autoři kalkulaček tématu vůbec nerozumějí – ale i taková otázka je vám pak započítána do výsledku, který se tváří jako strašně exaktní a vědecký. Houby.
Míra klamání voličů je tak velká, že to přesahuje užitečnost daného nástroje – pokud to chcete používat jako užitečnou srovnávačku programů, jen do toho, ale určitě ignorujte ten procentuální výsledek shody. To je totiž jenom podvod, náhodné číslo, které podprahově ovlivňuje vaše rozhodování. To ani nemluvím o možnostech cílené manipulace, protože pokud lze návodnými otázkami napomoci správnému výsledku u průzkumu veřejného mínění, platí to u kalkulačky ještě mnohem víc, protože ta je prohnilá už v samotném základu.
No a proč to zmiňuji u komunálních voleb? Protože tam se přidává ještě jeden podobný instrument – žebříčky kvality života, stanovící pořadí jednotlivých měst. To už je naprosto čistá pavěda bez jakékoli vědecké hodnoty. Opět, precizní práce s daty (kterou mimochodem stát jako takový vůbec neumí, nemá na to žádné odborné pracoviště a je mu to fuk) samozřejmě umožňuje vyjádřit obecnou kondici nějakého místa či mikroregionu, případně rozčlenit oblasti do nějakých clusterů, ale v závislosti na metodice (jakou váhu dáte jakému ukazateli) se mohou výsledky značně lišit. Pokud ale tvrdíte, že můžete přesně vyjádřit, které město je třetí nebo osmnácté, tak to už je výsměch. Jenže jsou tací, kteří to tvrdí…
A místo aby novináři tohle demaskovali, tak se s oblibou v takových žebříčcích rochní a dělají rozhovory a zkoumají, čím to je, že nějaké město bylo sedmnácté a teď je třiatřicáté. S vážnou tváří se tu tak rozebírá něco podobně hodnotného jako astrologie, alchymie nebo ten přístroj z Jáchyme, hoď ho do stroje! Jako humor dobré, ale brát něco takového vážně do veřejné debaty, nadto před komunálními volbami, je kolektivní selhání kritického rozumu. Ono se totiž taky může stát, že někde v tom výpočtu byla chybná elektronka E13 z podniku Katoda Olomóc, takže to příští rok vyjde zase úplně jinak.
🪪 VOLEBNÍ TURISTIKA
V Pardubicích kandiduje jeden člověk ve všech obvodech najednou (protože když prý registrační úřad neví, kam se teda těsně před volbami doopravdy přihlásí, nemůže nikde říct, že se tam nepřihlásí, a tudíž ho musí všude zaregistrovat); v Libuši si kandidát na starostu žijící jinde přihlásil bydliště do dělnické ubytovny; v Moldavě vodí kandidát na starostu přímo na úřad party lidí, hlásící si bydliště do neobyvatelné ruiny; v Rozvadově kandiduje personál tamního casina, v horských střediscích kandidují koně developerů a tak dále a tak dále.
Každé volby je to stejné. Fiktivní přihlašování kandidátů, hromadné přihlašování černých duší. Metodu černých duší jako první masově použil v Karlově Studánce agent StB Zifčák (známý jako představitel „mrtvého studenta“ na Národní třídě 17. listopadu), ale je vidět, že má spoustu následovníků. Volební zákon je děravý jak řešeto, a jen ty nekřiklavější případy pak musí nějakým způsobem překlenovat výklad soudu (ale v některých otázkách, jako např. v případě nevolitelnosti kandidáta na listině, se žel soudy nemohou shodnout a v Ostravě jsou judikáty jiné než v Ústí nad Labem). Opakovaně, i od Ústavního soudu, zaznívá apel, aby exekutiva a legislativa všechny tyto zjevné nedostatky systémově vyřešily a aby byly tyto díry v zákonech zalepeny.
A co se s tím tedy přesně na zodpovědných místech za ty roky stalo? Nic. Kdysi jsem měl v té věci jednání s vnitrem a milé vnitro mi sdělilo, že to nevnímá jako problém a že ostatně o většině těchto případů nic bližšího neví, protože mediální zprávy nesleduje. Což je docela dobrá metoda, jak neřešit problém – prostě nebudete číst zprávy a nedozvíte se o něm. Ty rozsudky asi taky nečtou.
Kolik ještě zmanipulovaných a zfalšovaných voleb bude potřeba, než si někdo řekne, že by se s tím mělo něco dělat?
🗳️ VOLBY BEZ VOLEB
A nakonec moje oblíbené téma a ukázkový příklad toho, jak někdo bez znalosti věci může něco interpretovat tím nejprimitivnějším možným, a přitom naprosto nesprávným způsobem.
Statisticky vzato roste počet obcí, kde ve volební místnosti neprobíhá soutěž a byla podána jedna jediná kandidáta. To je jasný, číslem vyjádřitelný fakt. Zaprvé to prý znamená, že v takových obcích není vůbec demokracie a je to tam jak někde za Národní fronty. Zadruhé to s gustem využívají ti, kdo by chtěli počet obcí redukovat, neboť prý právě takové obce nemají nárok na existenci, protože je to doklad vážného nedostatku lidí.
Jenže tyhle interpretace narážejí zjevně na naprostou neznalost reálií českého venkova. Ano, jedna jediná kandidátka v obci může být projevem nezájmu místních o samosprávu. Ano, jedna kandidátka v obci může znamenat, že tam vládne poměrně nevybíravě jedna klika a nikdo nemá odvahu se jí postavit (obecní zřízení celkem umožňuje poměrně diktátorský přístup, jsou obce, kde opravdu sedí starosta desítky let, nikdo mu nevidí pod ruce a jakýkoli pokus o kontrolu je okamžitě chápán jako projev zrady). Ano, mohli bychom říci, že v takových obcích ta demokracie moc nevzkvétá.
Jenže jedna kandidátka může znamenat taky úplně přesný opak – lokální demokracie tam může přímo kypět zdravím. Musíme si totiž uvědomit další obrovskou absurditu, tj. že mít jeden a ten samý volební systém pro obce od 16 do 1500000 obyvatel je z principu naprostá pitomost. (Ani ta Francie s obdobnou strukturou obcí to tak nemá a volební systém se liší podle velikosti.) V malých obcích, kde zná každý každého, je vybírat z kandidátních listin s pětiprocentní klauzulí dost k ničemu. A proto jsou případy obcí, kde si ty zastupitele vybrali prostě jinak – jsou zdokumentovány případy, kdy se tak stalo formou ankety nebo obecního shromáždění. Prostě tvůrčím způsobem obcházejí absurdní systém, který nevyhovuje jejich potřebám, což je dokladem toho, že to tam naopak funguje skvěle – a formální volby u urny jsou pak už jenom takové potvrzení, aby se zákonu učinilo zadost.
Navíc v opravdu malé komunitě může složení zastupitelstva vykrystalizovat i bez jakýchkoli volebních akcí – prostě si lidi v nespočtu každodenních interakcí řeknou, že Ludva jo, a naopak Pepovi se řekne, ať se na to vykvajzne. Kandiduje jenom ten, kdo v tomhle každodenním plebiscitu uspěl. A v neposlední řadě jsou malé obce, kde je prostě starosta tak dobrý, že ho snad jediný člověk ve vsi nechce měnit – tak jaké konkurenční kandidátky, proboha?
Pokud někdo celý život nevytáhl paty z velkého města a jediná jeho informace je statistika kandidátek na volby.cz, tak může rozkládat něco o nefunkční demokracii. Ale s realitou to moc společného nemá. (Velmi mne baví i argument, že když v zastupitelstvu není opozice, tak to zásadně omezuje možnost kontroly - šmarjá, fakt si někdo myslí, že v malých obcích probíhá kontrola takovými formálními mechanismy, jakou jsou zákonná práva zastupitele nebo kontrolní výbory? Cha cha.) Dokud nevíme, kolik z těch stovek případů spadá do kterého z výše popsaných scénářů, a to se bez intenzivního terénního výzkumu zjistit nedá, jsou tyhlety povýšené a přezíravé řeči dost nezodpovědné a nezdravé. Je to takový nešvar.
⬇️⬇️⬇️
Kdybych mohl doufat, že alespoň jeden jediný z výše popsaných nešvarů se do příštích komunálních voleb nějak zlepší, byl bych o drtínek šťastnějším člověkem. Problém je, že nejsem optimista ani v jednom případě…
