Ahoj,
po roce co mi skončil 5 letý vztah s ex partnerkou, jsem potkal slečnu, která je taková první, se kterou si dokážu představit něco budovat.
Vídáme se spolu už dva měsíce, je strašně super, milá hodná chytrá prostě takový můj ideální typ.
A teď k tomu proč tu píšu. Ona nikdy vztah přede mnou neměla, a pokaždé když spolu děláme něco nového, nebo když mi dá dárek a takové ty běžné vztahové věci, tak u ní vidím na očích, jak je celá zamilovaná a zblázněná.
Jenže já to mám jinak, já si řeknu jeee to byl super den rád s tím člověkem trávím čas, ale že bych byl úplně zblázněný to bohužel říct nemůžu. A strašně mě to mrzí, protože ta holka je strašně super a rád bych ji dal ty stejné emoce, co ona dává mi. Jenže to nejde, a upřímně si nedokážu ani představit, že bych ty emoce ještě někdy někomu dával. První rozchod mě v tomhle úplně citově pohřbil.
Mám tomu dát čas? Nebo je to normální? A ano, v posledním půl roce jsem byl na snad více jak 15 randíčkách s různýma slečnama, s žádnou jsem tam necítil nic víc než jen přátelství s výhodami. Až teda teďka s touhle, je to začátek vztahu takže nám obv všechno klape, a cítím, že tohle by mohlo být fakt krásné, jen prostě ty hlubší emoce ne a ne přijít.
A ne, nemám v plánu se vracet k ex partnerce, jelikož si uvědomuji důvody, proč bych s takovým člověkem nechtěl už být. Takže tam taky problém nevidím, že bych se nedokázal od ní odpoutat nebo tak.
Tak se chci zeptat, jak jste to měli vy v novém vztahu potom, co už jste v dlouhodobém vztahu byli?🫣
